This entry is not available in English
Dnes jsem objevil tohle nové CD, které má prý vyjít až 12. listopadu nebo možná ještě později.
Jak známo, jsem velký fanoušek, tak jsem si album ihned „koupil“ a plný nedočkavosti pustil. Nedočkavosti nejen proto, že mam Mikea tak rád, ale také proto, že minulé CD Light and Shade bylo podle mě docela hrozné…
Pouštím CD, ozývají se první tóny a zní úžasně. Zkrátka orchestr (housle, violy a prostě všechny možné smyčcové nástroje). Pomalu začínám být unášen a začíná druhá skladba s názvem Animus. To ve mě hrklo. Prvních pár brnknutí je snad úplně stejných jako ve skladby Out Of Mind. Pak se skladba ale začíná vracet zpátky k orchestru a nakonec z toho mám pocit asi jako z Mont St. Michel.
Další skladby jsou podobně relaxační a opravdu mi to připomíná album Oceanic od Vangelise. Hudba dál plyne, chvilku nahlas, chvilku pomalu, a jde z ní cítit, že je opravdu od Oldfielda.
U předposlední skladby Empyrean mám vyražený dech totálně. Trumpetky a podobné žesťové vychytávky já v tomto stylu velice rád.
Začíná poslední skladba Musica Universalis. Když se do ní zaposlouchávám, slyším strašlivou podobnost s The Bell, ale přece je skladba odlišná. Jsem plný radosti, ale je mi celkem líto, že se blížím ke konci…
Ale ten konec – to je pro mne trochu zklamání. Hlučný velký orchestr pomalu zmlkne, párkrát brkne piánko, pak znovu zaduní orchestr a konec… Nemám ani pocit, že by to byla taková ukončující rána. Je to jen rána, po které se očekává další pokračování, ale bohužel nepřichází.
No co, zas tak hrozný ten konec není, aby mi zkazil prožitek ze zbytku CD – ten byl totiž vynikající a myslím, že patří k jedněm z nejlepších alb od Oldfielda.
Takže jak jde jistě už z předešlého textu poznat, Music of the Spheres vřele doporučuji. A komu?
Příznivcům Oldfielda netřeba – pro ty je jeho vlastnictví zkrátka povinnost.
Pokud máte rádi klasickou hudbu (alá Z Nového světa od Dvořáka), tak bych CD také doporučil – je podle mě stylově blízko.
A nakonec také všem, kteří se jen chtějí při hudbě uklidnit.
Přeji příjemný poslech.
Já už jsem o Music of the Spheres taky napsal. Mám v podstatě stejný názor – Animus je bomba a hned potom něco-jako-Out-of-Mind. Opravdu mě přesně to samé napadlo. Ten konec byl trochu slabší, ale ruku na srdce – čekat zakončení podobné Amaroku může jen blázen. Jenom bych neřekl, že Light & Shade bylo strašné. Bylo jenom jiné, o dost víc jiné než Music of the Spheres. Takže asi takhle 🙂
Máš pravdu, že s tim strašné jsem to možná přehnal, ale přeci jen se mi to u Oldfielda moc nehodilo.
Ale po tomhle věřim, že Mike má ještě hodně nápadů a dokáže skládat tu nádhernou muziku, kvůli který ho mám tak rád.
xergic: AmaroK? ten bezkonkurenční linuxový přehrávač hudby? 😀
Amarok je CDčko Mikea Oldfielda z roku 1990, fakt boží věcička, doporučuji sehnat. 😉
Jojo Amarok je hodně dobrý.Taky doporučuju sehnat 😉
Jinak sem do Oldfielda tak trochu blázen 😉 Mám všechna řadová alba,DVD,pár LPček, a nějaké raritky postahované z NETu 😉
Ahoj chtěla bych se zeptat jsem taky fanda Mika, ale ne takový jako můj tatík a chtěla bych vědět kdy to CD nové tedy : Music of the Spheres vyšlo? A jestli když jste takový fandové nevíte zda bude ještě někdy v Česku děkuji.